Národní památkový ústav
Na území Rájce stály již ve středověku dvě gotické tvrze, které byly zničeny v domácích válkách mezi
markrabaty Joštem a Prokopem koncem 14. století. Rájec pak často měnil majitele, až se v roce
1464 dostal do držení rodu pánů Drnovských z Drnovic, který měl pravděpodobně stejný původ jako daleko
mocnější páni z Kunštátu, což dokazuje především stejný erb. Ti obnovili jednu z tvrzí, kterou následně
za vlády Bernarda Drnovského v roce 1570 kompletně přestavěli na renesanční zámek. Rod Drnovských však
v roce 1618 v mužské linii vymřel a na živu zůstala jen poslední toho rodu Johanna Drnovská, která si
vzala za manžela štýrského hraběte Georga Ehrenreicha z Roggendorfu. Od její smrti v roce 1667 tak
přechází rájecké panství do majetků Roggendorfů, kde zůstává až do roku 1763. V tomto roce kupuje Rájec
od sourozenců své ženy za 360 000 zlatých zakladatel nynějšího zámku Antonín Karel
ze Salm-Reiffercheidtu (1720–1769).
Panství získal v době, kdy zde již žádný zámek nebyl. Renesanční stavba Drnovských kompletně vyhořela
v roce 1757, a proto bylo nutné postavit zámek nový. Antonín Karel si vybral velice moderní plány
od italského architekta francouzského původu Isidora Amanda Marcela Canevala ve stylu rokokového
klasicismu, který je syntézou forem pozdního baroka a francouzského klasicismu. Stavba zámku trvala
po dobu šesti let, od roku 1763 do roku 1769. Zakladatel zámku starohrabě Antonín Karel umírá již roku
1769, a proto se o poslední úpravy postaral jeho syn kníže Karel Josef (1750–1838). Zámek patřil knížecí
rodině Salmů až do roku 1945, kdy jim byl spolu s velkostatkem na základě Benešových dekretů
zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu.
Zdroj: https://www.zamek-rajec.cz/cs
po 1650, podstavec 19. století
Antverpy, pravděpodobně dílna Guillermo Forchondta (1608–1678)
korpus: ebonizované dřevo (topol a modřín, uvnitř smrk); kování: mosaz; červeně podbarvená
želvovina, výplně čel zásuvek olejomalby
inv. č. RA 408/667/616
Lokace: Státní zámek Rájec nad Svitavou, Národní památkový ústav
Kabinetní skříň je jednoduchých kubických tvarů spočívá na stolové podnoži, se soustruženýma nohama,
lubem a soklem. Čelní strana skříně je opatřena dvěma křídly s dvojitými kazetovými výplněmi, které
jsou rámovány dvěma druhy lišt – menšími vlnitými lištami a širší rámovou lištou s jednoduchým
profilem. Korunní římsu skříňky tvoří vlnitá lišta, za níž se zvedá odskočená převýšená kazeta s
odklopným víkem. Po rozevření křídel je patrná konstrukce skříně, rozčleněná do tří svislých os.
Střední osu vyplňuje architektonický motiv edikulového portálu na vysokém soklu završený roztrženým
obloukem tympanonu. Výplň pomyslného portálu i soklu je dekorována malbou. Zbylé dvě boční osy
vyplňují čtveřice polí zdobené malovanými výplněmi, oddělené lištami. Vnitřní výplně obou bočních
křídel jsou zdobeny geometrickou intarzií.
Více viz RYŠÁNEK, Radek – DOBIÁŠKOVÁ, Karolína – MATUS, Dominik – MIKULOVÁ, Klaudia: Flámský kabinet
z Rájce nad Svitavou, in: NÁBYTEK S PŘÍBĚHY, Národní památkový ústav, územní památková správa v
Českých Budějovicích, 2020